Návrh ústavy
Trinkewitzův návrh ústavy
English version here
Češi, občané!
Před čtvrt stoletím jste masově povstali proti režimu strany nevzdělaných neostalinistů a jejich bezzásadových kariéristických spřeženců, kteří se, v rozporu s postupujícím demokratizačním vývojem v celém východním bloku sovětských satelitních režimů, snažili v Československu svojí diktaturu udržet, ač to bylo nemožné.
Vyšli jste společně do ulic a na náměstí a generální stávkou jste dali najevo, že jste odhodlání se diktatury Komunistické strany zbavit, v krajním případě i revolučním násilím.
Vaše společné odhodlání a vůle se prosadily a vláda přešla rychle do rukou zastupitelů z řad osvědčených organizátorů převratu, kterým jste dali dočasnou důvěru do doby řádných voleb do ústavních zastupitelských sborů, složených z demokracii a právu oddaných osobností.
Od převratu a ustavení demokratického režimu jste očekávali odstranění všech nezákonností a nešvarů, odstranění všech neschopných, antidemokratických a nemorálních individuí a institucí a uvolnění všech pozitivních tvořivých sil našeho lidu a všech vedoucích osobností našeho hospodářství, kultury a práva.
ŽEL, NAŚE SPOLEČNÁ OČEKÁVÁNÍ BYLA ZKLAMÁNA!!!
Naše země dále nevzkvétá, jak kdysi prohlásil Václav Havel, ale bezplánovitě se již přes 25 roků potácí v nejistém a konkurenčním prostředí Evropy a světa, vedena krátkodobými zájmy několika korupčnických politických stran a jejich klientů z vrstvy popřevratových uchvatitelů dříve národního majetku.
Bývalý mocenský monopol vlády jedné strany, neostalinistické KSČ, byl pouze nahrazen oligopolem několika miniaturních partají, které se liší jen klamnými názvy (demokratická, sociální, občanská, lidová, komunistická) a nezavazující rétorikou a občas se střídající u státních koryt. A jejichž společnou starostí a snahou, je udržet dosavadní režim, odsuzující občany k politické bezmoci stávající stav změnit a prosazovat vůli většiny lidu, který je podle platné ústavy zdrojem vší moci v demokratické České republice.
V této situaci nám občanům zbývá jenom jedna cesta. Je třeba nastoupit podobnou té, jakou si, přes krvavý odpor Rakousko-Uherské vládní mašinérie v létech 1905 až 1907, vydobyly lidové masy všeobecné a rovné volební právo. Byla úspěšná proto, že lidový odpor ve všech zemích monarchie byl jednotný a za účasti všech demokratických politických sil. Nejvýznamnější silou byly odborové organizace a jejich stávkové hnutí až po generální stávku. Vzpomeňte, že i v listopadu 1989 skončil u nás odpor komunistického politbyra a vlády také až po generální stávce.
Dnešním požadavkem nespokojených občanů musí být přijetí nové ústavy České republiky, založené na principech přímé demokracie, podobné ústavě Švýcarska.
Dnes platná ústava je od samého počátku České republiky v roce 1992 nelegitimní, protože nebyla přijata a schválena lidem republiky v celostátním referendu. Nelegitimnost této ústavy vyplývá z celého jejího historického vývoje od vzniku Československé I. republiky v roce 1918 až po její definitivní rozbití velezrádci Klausem a Mečiarem v roce 1991 a z překotného přijetí dnešní Ústavy ČR, rovněž bez souhlasu lidu v referendu. Tato ústava je navíc, z roku na rok, neustále měněna podle mocenských zájmů a zvůle právě vládnoucích politických koalic, opět bez souhlasu lidu. Připomeňme si, že Ústava USA se nezměnila od svého vzniku 17. září roku 1787.
Připomeňme si historická fakta.
Prozatímní Národní shromáždění ČSR bylo v roce 1918 sestaveno z českých a slovenských poslanců zvolených do Rakousko-Uherského říšského sněmu v roce 1911. Jeho úkolem byla příprava řádných voleb do Ústavodárného národního shromáždění a příprava Ústavy ČSR, která měla být přijata všelidovým referendem. Politické strany zastoupené ve vládě a v Prozatímním národním shromáždění si ale chtěly zajistit kontinuitu již získaných politických pozic a nechtěly připustit ústavu a volební systém, který by svrchovanost lidu pouze nedeklarovala, ale fakticky garantovala. Proto Prozatímní národní shromáždění rychle, v rozporu se sliby, urychleně přijalo ústavu ještě před zvolením Ústavodárného národního shromáždění a tomu ji potom dalo pouze k pasivnímu odsouhlasení. Tak vznikl již za I. ČSR systém vlády partají a jejich koalic a nikoli vlády československého lidu.
A v roce 1992 pan Klaus a jeho klika argumentovali pro Ústavu ČR tím, že vlastně kopíruje ústavu I. ČSR, ale jaksi zapomněli dodat, že zejména v tom, co v ní bylo to nejhorší.
Dnes v naší České republice působí řada skupin a hnutí, usilujících o přijetí nové tzv. Občanské ústavy, napojených na mezinárodní hnutí za přímou demokracii World Direct Democracy Movement, které mají vypracovánu řadu variant Občanské ústavy na principech přímé demokracie.
Po tomto informativním úvodu je přiložen NÁVRH OBČANSKÉ ÚSTAVY ČR, který byl zvolen jako nejpřístupnější a nejsrozumitelnější všem občanům.
Těm, kteří jej budou určitě chtít zlehčovat a hanět pro "neslýchanou" stručnost, obecnost a neznalost autorů ústavního práva říkáme, že nejde o neschopnost a nekvalifikovanost navrhovatelů, ale o záměr!
Občanská ústava nesmí být poplatná aktuální a krátkodobé objednávce politických stran a jejich vlivných klientů a sponzorů, ale musí jen garantovat lidská a občanská práva občanů republiky a umožňovat lidu rozhodování v konkrétních a aktuálních situacích formou občanských iniciativ a referend (systém I&R). Našimi vzory byly ústavy Švýcarska a USA.
_____________________________________________________________________
Občanská Ústava České republiky
HLAVA I.
Preambule
Cílem lidu a jeho legitimní politické reprezentace je udržení nezávislosti ČR vůči cizině, zachování klidu a pořádku uvnitř země, ochrana svobody a práv občanů obsažených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a zvyšování jejich společného blahobytu.
Všichni občané jsou si před zákonem rovni. V ČR nejsou žádné vztahy poddanství, žádné výsady založené místem, narozením, rodinami nebo osobami. Tvorba zákonů a soudní moc se vykonávají podle principu přirozeného práva a preference duchu zákona před jeho literou. Trvání soudních procesů musí být časově limitované podle příslušného zákona o trestním řádu.
Muž a žena jsou rovnoprávní. Zákon dbá na jejich rovné postavení především v rodině, při vzdělání a v práci. Muž a žena mají zákonný nárok na stejnou mzdu za rovnocennou práci.
Poslanecká sněmovna přijímá a vyhlašuje pouze touto ústavou taxativně vyjmenované celostátní zákony. Ostatní zákony, usnesení a vyhlášky jsou v odpovědnosti a pravomoci krajských zastupitelstev. O ústavnosti vyhlášených právních norem rozhoduje s konečnou platností Ústavní soud.
Pouze Poslanecká sněmovna má se souhlasem lidu právo vyhlašovat válku a uzavírat mír, vstupovat do mezistátních spolků a uzavírat se zahraničím státní smlouvy, zejména celní a obchodní.
Spirituální, ateistická a podobná hnutí, jejichž věrouka a praxe neodporují Všeobecné deklaraci lidských práv a Ústavě, jsou dovolená a rovnoprávná, ale nejsou Českou republikou v žádném směru podporovaná, ani potlačovaná.
Členové orgánů republiky, civilní nebo vojenští úředníci a představitelé ČR, jakož i členové územních zastupitelstev a jejich úředníci nesmějí přijímat od zahraničních vlád důchody ani platy nebo tituly, dary a řády.
Každý občan požívá ve svém bydlišti všechna práva občana Republiky, Kraje a Obce.
HLAVA II.
Teritoriální a správní systém
Čl. 1 Státní hranice
Hranice území České republiky jsou definovány mezinárodními dohodami a smlouvami, platnými k datu vstupu této Ústavy v platnost a jsou nedotknutelné. Měněny mohou být pouze ústavním zákonem podléhajícím schválení celostátním referendem.
Čl. 2 Teritoriální rozdělení
Česká republika se teritoriálně a správně dělí na osm samosprávných krajů:
Praha, Severočeský, Severomoravský, Jihočeský, Středomoravský, Západočeský, Jihomoravský a Východočeský
Čl. 3 Princip subsidiarity
(1) Podle principů subsidiarity kraje suverénně vykonávají všechna práva, která nejsou přenesena na orgány republiky a pokud jejich vykonávání není v rozporu s touto Ústavou.
(2)
Při přikazování úkolů státem je podmínkou dodržování
subsidiarity a kompetencí
samosprávných územních orgánů.
HLAVA III.
Politický
systém ČR
Čl. 4
(1)Suverénem České republiky je jedině a pouze její lid. Politický systém České republiky musí maximálně naplňovat ideály demokracie jako vlády lidu.
(2) Všechny volené orgány státní správy jsou povinny zpřístupnit jednotlivým občanům i jejich sdružením veškerou dokumentaci o své činnosti, průběhu svých jednání a o svých usneseních k nahlédnutí pro občanskou kontrolu jejich činnosti.
Čl. 5
(1)
Občanská Ústava ČR zachovává parlamentní zastupitelský systém
s poslaneckou
sněmovnou, složenou ze zastupitelů -
poslanců, zvolených na čtyřleté funkční období přímou
volbou kandidátů v jednomandátových volebních obvodech.
(2) V krajích jsou volena krajská zastupitelstva podle shodných pravidel.
HLAVA IV.
Moc zákonodárná
Čl. 6 Poslanecká sněmovna
(1) Tvoří ji celkem 121 poslanců. Volby do sněmovny jsou přímé a konají se vždy po čtyřletém funkčním období sněmovny. Konají se ve 121 jednomandátových obvodů navržených tak, aby tyto obvody zahrnovaly zhruba stejný počet oprávněných voličů (bez ohledu na územní členění krajů a obcí). Kandidovat může každý plnoprávný občan, který zaplatí správní poplatek rovný statisticky průměrnému měsíčnímu příjmu fyzických osob v předcházejícím roce. Bližší předpisy o provádění voleb určí volební zákon.
(2) Poslanci jsou během mandátu odvolatelní na návrh a z vůle nadpoloviční většiny registrovaných voličů svého volebního obvodu. Ze zákonných důvodů se mohou konat předčasně i volby mimořádné.
(3) Poslanci sněmovny požívají imunitu pro
projevy a aktivity učiněné v legislativní a
kontrolní a interpelační činnosti sněmovny, nikoli však pro
přestupky, přečiny a trestné činy podle zákona.
(4) Poslanci, zastupitelé a všichni přímou volbou volení vyšší úředníci státu jsou kdykoli odvolatelní na základě rozhodnutí svých voličů, přijatého v řádném referendu.
(5) Poslanecká sněmovna ČR vykonává moc
zákonodárnou s platností pro celou ČR
jen
v následujícím rozsahu:
a. Občanský zákoník
b. Obchodní zákoník
c. Trestní zákoník
d. Zákon o soudech a soudcích
e. Zákon o státním zastupitelství
f. Kompetenční zákon
g. Správní zákon (vč. Zákona o státní službě)
h. Branný zákon
i. Enviromentální zákon
j. Zákon o přírodních zdrojích (Horní zákon)
k. Sociální zákon (o práci, vzdělání, zdraví, sociální péči)
l. Celní zákon
m. Zákon o ČNB
n. Zákon o státním rozpočtu
o. Zákon o sdružování občanů
p. Zákony o provozních a bezpečnostních předpisech celostátních
infrastrukturních systémů
q. Zákony o integrovaných informačních systémech veřejnoprávních i soukromoprávních
(6) Tento výčet zákonů může být doplněn pouze změnou Ústavy
(7)
Zákony, usnesení a vyhlášky krajských zastupitelstev, platné
pro jednotlivé kraje,
vydávají krajské orgány podle stejných
principů, jako jsou vydávány základní republikové zákony. Při
tom je žádoucí, aby zákony a vyhlášky krajů byly maximálně
unifikované a lišily by se pouze podle specifik jednotlivých
krajů. Vláda a kraje ustaví Asociaci krajských rad a společný
Unifikační úřad.
(8) Zákonodárná iniciativa při vydávání krajských usnesení (zákonů) a jejich prosazování přísluší krajským radám a Asociaci krajských rad.
(9) Politický systém zaručuje soukromé vlastnictví a liberální tržní ekonomiku, ale důsledně založené na uznávaných pravidlech poctivého podnikání. Nepoctivě získaný majetek propadá státu na základě pravomocného rozsudku soudu.
(10) Při přijímání nových zákonů, postupují
navrhovatelé s krajní zdrženlivostí a s nejlepšími úmysly. Znění zákonů má být konzistentní a nesmí
obsahovat nepatřičné doložky.
Taková doložka ja
automaticky neplatná. Parlament udržuje sbírku zákonů jen
v přiměřeném počtu, rozsahu a kvality a dbá na
používání jasného a srozumitelného
jazyka.
HLAVA V.
Moc výkonná
Čl. 7 Prezident republiky
(1) Volba prezidenta republiky, krajských hejtmanů, primátorů a starostů obcí, nejvyšších soudců, žalobců, policejních prezidentů a náčelníků, předsedů centrálních úřadů (národní banky, celní správy, nejvyššího cenového, antimonopolního, statistického atd.) se koná přímou volbu občanů.
(2) Prezident je volen všemi oprávněnými voliči republiky, nejvýše ve dvoukolové volbě z kandidátů, navržených registrovanými občanskými sdruženími nebo ad hoc občanskými iniciativami, které podpoří svůj návrh peticí s podpisy 1000 a více voličů.
(3) Volitelnou může být jen osoba, která získala občanství ČR zrozením, dosáhla věku 40 let a bydlí v České republice alespoň 10 let.
(4) Prezident může být zbaven funkce, pouze bude-li usvědčen z neomluvitelného porušení Ústavy, velezrady, úplatkářství nebo z jiných těžkých trestných činů a odsouzen Ústavním soudem.
(5) Všichni dle (1), zpronevěří-li se své přísaze nebo slibu během svého mandátu, jsou odvolatelní svými voliči na základě referenda podle HLAVY IX.
Pravomoci prezidenta
(6) Prezident má právo veta při podepisování všech zákonů, kromě Ústavy a ústavních zákonů, a dalších usnesení sněmovny, která mu příslušejí k podpisu a má právo připojit k nim své námitky a připomínky a požadovat od sněmovny jejich opakované projednání.
(7) Trvá-li sněmovna na svém původním usnesení, může president své veto opakovat. Ale v tom případě musí být konečné rozhodnutí povinně přeneseno na celonárodní referendum, které musí být vyhlášeno do 60 dnů. Rozhodne-li referendum proti vetu presidenta, musí president odstoupit a musí být zvolen president nový.
(8) Jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi.
(9) Svolává a rozpouští poslaneckou sněmovnu.
(10)
Jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
předsedu a
místopředsedy Nejvyššího soudu,
(11) Jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
(12) Se souhlasem sněmovny jmenuje vyslance, jiné zástupce státu a konzuly, bankovní radu České národní banky a nejvyšší úředníky České republiky, jejichž úřad je zřízen zákonem.
(13) Zastupuje stát navenek ve všech mezinárodních aktivitách republiky.
(14) Je vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje a povyšuje generály.
(15) Vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny,
(16) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí Sněmovny, jejích výborů a komisí kdykoli o to požádá.
(17)
Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, kterým
v tom případě předsedá.
Vyžádat si od vlády a
jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími
členy
otázky, které patří do jejich působnosti.
(18) Prezident se vyjadřuje k výroční zprávě vlády republiky pro poslaneckou sněmovnu a doporučuje Sněmovně k uvážení taková opatření, která považuje za nutná a užitečná; za mimořádných okolností svolává Sněmovnu podle svého uvážení.
(19) Může vyžadovat písemná vyjádření od vedoucích úředníků všech ministerstev a krajů, týkajících se jejich úřadu.
Čl. 8 Vláda republiky
(1) Nejvyšším výkonným a řídícím orgánem ČR je vláda, která má nejvýše 15 členů.
(2) Po volbách do poslanecké sněmovny president
republiky pověřuje sestavením vlády osobu
- premiéra,
u které předpokládá podporu jím sestavené vlády od většiny
poslanců
sněmovny. Zpravidla je to představitel
nejpočetnějšího poslaneckého klubu ve sněmovně.
Designovaný premiér sestaví vládu, připraví s ní vládní
program a požádá sněmovnu o vyslovení důvěry.
Získá-li tato vláda od sněmovny důvěru, ujme se svého úřadu.
Nezíská-li ji, president pověří dalšího premiéra. Po
neúspěšném třetím pokusu, musí president vyhlásit
opakované volby do Sněmovny.
(3) Vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry.
(4) Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru.
(5) Předseda vlády podává demisi do rukou Prezidenta republiky. Ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády.
Čl. 9 Krajské rady a hejtmani
1)
Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů,
která mají právo na
samosprávu,
kromě záležitostí vyhrazených republikovým orgánům.
(2) Vyšší územní celek je samostatně spravován svými hejtmany, radami a zastupitelstvy. Jejich funkční období je čtyřleté.
(3) Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana republikového zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.
(4) Veřejné akty a dokumenty jednotlivých samosprávných územních celků jsou uznávány na celém území ČR. Poslanecká sněmovna může předepsat právní platnost takových aktů a dokumentů obecně platnými zákony.
(5) Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku.
(6) Volby krajských rad a hejtmanů se konají přímou volbu.
HLAVA VI.
Čl. 10 Moc informační
(1) Je tvořena sítí veřejnoprávních medií všech forem a na všech úrovních struktury státu - celostátní, krajské a obecní.
(2) Řídícími orgány jsou mediální rady na těchto úrovních, jejichž předsedové a členové jsou volení přímou volbou občanů, analogicky s volbou zastupitelů, a jsou stejně odvolatelní. Mediální rady jmenují a odvolávají ředitele medií.
(3) Posláním moci informační je poskytování co nejúplnějších a objektivních informací o domácích i světových událostech; poskytování fóra pro všechny názorové směry a společenské aktivity; zpřístupňování významných děl vědeckých i uměleckých; kvalitních sportovních utkání a zábavních představení všem vrstvám občanů republiky. To bez omezování a zkreslování informací soukromými zájmovými skupinami, k jakému dochází v soukromých komerčních mediích.
(4) Tyto informace jsou občanům poskytovány bezúplatně jako veřejná služba. Moc informační je plně financována ze státního rozpočtu a z vlastního neziskového podnikání, které není v rozporu s jejím veřejným posláním.
HLAVA VII.
Moc soudní
Čl. 11 Ústavní soud
(1) Soudci Ústavního soudu jsou jmenování presidentem republiky na 9 let a jsou odvolatelní pouze jednomyslným usnesením všech ostatních členů Ústavního soudu.
(2) Ústavní soud posuzuje na návrh osob fyzických i právnických soulad nebo nesoulad zákonů, rozsudků nižších soudů, výkonu moci státní správou apod. s Ústavou ČR. Jeho rozsudek je konečný a povinně účinný v jim stanoveném termínu.
(3) Osoby, bez ohledu na jejich funkci, odpovědné za neplnění rozsudku Ústavního soudu jsou neprodleně suspendovány a nahrazeny jinými osobami.
Čl. 12 Obecné soudy a příslušná státní zastupitelství
Jsou teritoriálně organizovány ve třech stupních - nejvyšší soud, krajské soudy, okresní soudy. Příslušný je vždy soud podle místa trestného činu a přidělen soudci, který je v pořadí.
Účastníci soudu se mohou odvolat proti rozsudku vždy k soudu vyššího stupně. Proti rozsudku nejvyššího soudu mohou podat ještě dovolání.
Ústavní soud není odvolacím stupněm proti rozsudku Nejvyššího soudu, který je konečný, ale přijímá jen podání proti rozsudkům, které jsou v rozporu s Ústavou.
Čl. 13 Porotní soudy
Těžké trestné činy s horní trestní sazbou vyšší než 5 roků vězení soudí porotní soudy. Porotci jsou vybíráni losováním (nebo způsobem náhodného výběru) z občanské veřejnosti.
HLAVA VIII.
Čl. 14 Suverenita lidu ČR
(1) Nejvyšší moc ve státě přísluší lidu České republiky. Ten ji dobrovolně, ale podmínečně, deleguje na jím zvolenou Poslaneckou sněmovnou a další zastupitelské sbory.
(2) Současně se maximálně uplatňuje samospráva krajů a obcí podle principu subsidiarity.
(3) V případech definovaných v Hlavě IX., lid svojí nejvyšší moc uplatňuje přímo systémem referend.
HLAVA IX.
Čl. 15 Referendum a deliberativní týmy
(1) Referendum je jedním ze základních atributů suverenity lidu, který v něm rozhoduje s konečnou a povinnou platností.
(2) Před referendy musí pořadatel referenda - příslušný úřad - (odst. 4), zřídit deliberativní sbory, složené paritně ze zástupců státní správy a zástupců občanů, které projednají a navrhnou znění otázky referenda.
(3) Členové deliberativních sborů se vybírají losem z občanů, kteří se přihlásí, že jsou ochotni a schopni tuto funkci jednorázově plnit.
(4) Deliberativní sbory zřizuje a organizačně zabezpečuje příslušný úřad.
(5) Referenda jsou tří typů:
A. Povinné - obligatorní - celostátní v případě:
a) přijímání a změnách Ústavy
b) změn teritoria ČR
c) vyhlašování války a uzavírání míru
d) uzavírání
mezinárodních smluv a aliancí, zejména omezujících
suverenitu
České republiky
e) rozhodování o prezidentovu vetu a o jeho odsouzení pro velezradu
B. Z iniciativy orgánů
státu na všech úrovních státní správy ke zjištění
stanoviska
občanů k návrhům opatření
v jejich pravomoci.
C. Z iniciativy občanů, vyjádřené peticí, splňující kvorum pro referendum:
- celostátní 2%
- krajské 4% registrovaných voličů
- místní 10 %
(6) Referendum nesmí mít žádné podmínky početní účasti voličů pro jeho platnost, podobně jako volby do zastupitelských orgánů. Rozhodují v něm občané, kteří se chtějí aktivně podílet na řízení státu. Voliči, kteří nehlasují, se dobrovolně vzdávají svého práva rozhodovat.
HLAVA X.
Čl. 16 Závaznost dodržování lidských práv v ČR
podle Čl. 23 až 26. Všeobecné deklarace lidských práv
(1) Politický systém zaručuje dodržování
lidských práv na důstojný život na principu sociální solidarity úspěšných a zdravých občanů se spoluobčany
neúspěšnými a handicapovanými.
To nelze považovat ze
strany úspěšných za nedobrovolnou charitu, ale za plnění
podmínky sociálního smíru a spravedlivého racionálního
rozdělování společenského
produktu mezi
zaměstnavatele, OSVČ, zaměstnance a občany neproduktivní tak,
aby nedocházelo k nevyhnutelným ekonomickým krizím
z nerovnováhy produkce a spotřeby, poškozujícím
bohaté i chudé a zpomalujícím celospolečenský kulturní a
ekonomický pokrok.
(2) Je zaručeno právo občanů i ještě nenarozených na život. Interrupce těhotenství je vyloučena, s výjimkou případů, při kterých je nepochybně ohrožen život matky nebo plodu.
(3) Každý dospělý plnoprávný občan má právo se rozhodnout o ukončení svého fyzického života - euthanasií - způsobem, který definuje příslušný zákon.
HLAVA XI.
Vedení státního rozpočtu
Čl. 17 Rovnováha mezi příjmy a výdaji
Stát udržuje trvale výdaje a příjmy rozpočtu v rovnováze. Pokud státní dluh překročí 5% HDP, musí vláda a poslanecká sněmovna navrhnout plán jeho splacení nejdéle do 10 let a přeložit jej celostátnímu referendu.
Nejvyšší částka dovolených celkových výdajů se řídí podle předpokládaných příjmů, s uvážením ekonomické situace.
(3) Při mimořádných požadavcích na výdaje, může být nejvyšší částka podle odst. (2) přiměřeně zvýšena. O zvýšení musí být přijato usnesení poslanecké sněmovny.
Čl. 18 Principy daňové politiky
(4) Stanovení daní, jmenovitě výčet daňových povinností, podstata daní a jejich výše je řízeno zákonem. Je nutno přihlížet k jejich obecné platnosti a vyváženosti, k principům daňové politiky a k jejich ekonomické účinnosti.
HLAVA XII.
Čl. 19 Vzdělávací systém
(1) Každý občan má právo na vzdělání všech stupňů.
(2)
Stát zřizuje školy všech stupňů s kvalitou vzdělávání,
srovnatelnou se světovou
úrovní a s dostatečnou
kapacitou, odpovídající kvalifikovaným prognózám
hospodářského a demografického vývoje.
(3) Vzdělávání na státních základních a středních školách je bezplatné.
(4)
Na státních vysokých školách se platí školné. Talentovaným,
snaživým a sociálně
potřebným studentům poskytuje
stát stipendia nebo bezúročné půjčky, splatné po
absolutoriu.
(5) I jiné subjekty mají právo zakládat komerční soukromé školy všech stupňů, pokud jejich odborná kvalita splňuje alespoň stejné požadavky, jaké musí splňovat školy státní.
HLAVA XIII.
Čl. 20 Zdravotní systém
(1) Stát zřizuje státní zdravotnická zařízení všech druhů a stupňů s dostatečnou kapacitou a odbornou úrovní, srovnatelnou s úrovní světovou, plánovitě podle prognóz demografického a medicínského vývoje.
(2) Všichni občané jsou povinně zdravotně pojištěni u Státní zdravotní pojišťovny a všem je poskytována zákonem stanovená zdravotní péče na světové úrovni zdarma.
(3) I jiné subjekty mají právo zakládat další komerční zdravotnická zařízení a zdravotní pojišťovny, pokud jejich kvalita a statuty splňují příslušné předpisy a požadavky podle zákona.
HLAVA XIV.
Čl. 21 Systém sociálních pojištění
(1) Důchodové
Všichni výdělečně činní občané platí Státní důchodové pojišťovně povinné důchodové pojištění, progresivně odstupňované podle jejich příjmů. Výše starobního důchodu je vyměřována ve výši podle vývoje statistický průměrných příjmů výdělečných osob, v závislosti na individuálním pojistném pojištěnce.
(2) V nezaměstnanosti a úrazové
Toto pojistné zaměstnanců platí povinně
z části zaměstnavatelé a z části
zaměstnanci podle čistých mzdových příjmů zaměstnanců. Výši
pojistného stanoví
zákon.
Výše podpory v nezaměstnanosti je
vyměřována a upravována zákonem v poměru k
průměrnému čistému příjmu zaměstnanců.
(3) Osob v sociální nouzi
a) Osobám, které sice pobírají dávky dle
(1) a (2), ale nepostačují pro zajištění
jejich
životního minima, doplácí dávky do jeho výše obecní úřady,
s podmínkou
jejich zapojení do veřejných
služeb obce.
b) Osobám, které nemají nárok na podporu
podle (1) a (3a) poskytují obce dávky tzv.
existenčního minima, které může být z části plněno i
nepeněžně, fyzicky.
HLAVA XV.
Přechodná ustanovení
Čl. 22
(1)Ke dni účinnosti
této ústavy zůstávají v platnosti všechny zákony a
dokumenty nižší
právní síly, které byly platné až
k tomuto datu. Platí právní kontinuita.
(2) Od následujícího
dne vstupují v platnost ustanovení této ústavy podle HLAV
IV. a V.
Což znamená, že kraje a jejich zastupitelstva
mají pravomoc rušit, novelizovat a přijímat zákonotvorné
dokumenty podle HLAVY IV (7).
Čl. 23 Česká národní banka
(1) Před vstupem České
republiky do jakékoli mezinárodní měnové unie je v České
republice výhradní emisní bankou oběživa v Kč a
bankovních úvěrů, překračujících
její vlastní
aktiva.
Soukromé banky
působící v České republice smějí poskytovat úvěry pouze
do výše
vlastních nepochybných aktiv.
(2) Má monopol na nákup dluhopisů České republiky a zákaz jejich prodeje jakémukoli jinému subjektu.
(3) Vydává veškeré licence na finanční podnikání v České republice a průběžně kontroluje jeho zákonnost. Vykonává bankovní dohled. Má povinnost odnímat licence soukromým subjektům finančního podnikání při nedodržování jejich zákonných povinností.
(4) Odpovídá za stabilitu měny České republiky, kterou zabezpečuje emisní politikou a operacemi na finančním trhu.
(5) ČNB je řízena guvernérem a bankovní radou, které jmenuje prezident republiky podle návrhu Poslanecké sněmovny. Ti jsou kdykoli odvolatelní referendem podle HLAVY IX, Čl. 15, odst. (5) C.
Zdeněk Trinkewitz
18.3.2017
Pro https://trinkewitz.cz ke konferenci 27. 5. 2017
